V polovině 19. století byl rys na Šumavě zcela vyhuben. Hlavně díky 17 kusům rysa, kteří byly vypuštěni v letech 1982 až 1987 v oblasti dnešního Národního parku Šumava, osídlil rys ostrovid znovu česko-bavorské příhraničí. Dnes představují Národní parky Šumava a Bavorský les jádrové oblasti výskytu rysa a jeho hlavní areál rozšíření.

Ačkoliv je rys u široké veřejnosti dobře akceptován, tak na druhé straně jeho návrat představuje i jistý potenciál pro vznik konfliktů. Ačkoliv se ví, co rys dokáže ulovit, tak ve skutečnosti se dosud ví pouze málo o jeho vlivu na populace srnčí a jelení zvěře. Také v otázce, jaký vliv má rys na lovecké aktivity člověka v území, si nejedny zkušenosti spíše odporují.

Argumentace zúčastněných zainteresovaných skupin se v mnoha případech opírá o jednotlivá pozorování a dohady a doposud nejsou k dispozici fundované poznatky o vlivu rysa a jeho kořisti. Vztahy mezi dravcem a kořistí, tedy mezi rysem, srncem a jelenem mají však zásadní význam na vnímání rysa a tím pádem i na jeho budoucí stavy v rámci jedné propojené východobavorské a české populace.

Hlavním cílem našeho projektu je rozšířit pomocí moderních komunikačních technologií, které jsou zároveň šetrné ke zkoumaným zvířatům, rozsah poznatků o současném výskytu a využívání prostoru rysem a o vzájemných vztazích mezi touto kočkovitou šelmou a velkými zvířaty jako srnec a jelen, která slouží za jeho potravu. Tyto vzájemné vztahy jsou zkoumány ve velkoplošném území, jehož ekosystémy horského lesa byly ponechány přírodnímu vývoji.